Proč se hádáme? Koncept kruhu tolerance pro lepší vztahy

Abstrakt

Tento článek představuje a rozpracovává koncept „Kruhu vztahové tolerance“ jako novou perspektivu pro chápání a práci s partnerskou dynamikou. Vychází z teoretického rámce interpersonální neurobiologie Dana Siegela a jeho modelu „okna tolerance“ a rozšiřuje jej na dyadický systém páru. Článek prostřednictvím syntézy recentní odborné literatury z oblasti neurověd, teorie attachmentu a párové terapie zkoumá, jak se stavy emoční regulace a dysregulace partnerů vzájemně ovlivňují a vytvářejí sdílené pole, které buď podporuje, nebo narušuje vzájemné spojení a komunikaci. Zvláštní pozornost je věnována specifickým výzvám v párech s narcistními a submisivními tendencemi a jsou navrženy konkrétní sebe-regulační a ko-regulační strategie pro posílení stability a odolnosti vztahu. Článek rovněž zahrnuje kritické zhodnocení modelu a etické úvahy pro jeho aplikaci v terapeutické praxi. Cílem je nabídnout užitečný a srozumitelný nástroj pro terapeuty i samotné páry, který jim pomůže lépe navigovat složitým terénem emoční intimity.

Klíčová slova: okno tolerance, kruh vztahové tolerance, ko-regulace, dyadická regulace, párová terapie, interpersonální neurobiologie, Polyvagální teorie, narcismus, hranice ve vztahu, attachment

Úvod

Představme si běžný partnerský spor. Začíná jako klidná diskuse o domácích povinnostech, ale po několika minutách se atmosféra mění. Jeden z partnerů zvyšuje hlas, jeho argumenty jsou útočné a obviňující. Druhý partner ztichne, stáhne se do sebe a přestane komunikovat. Původní téma je zapomenuto; zůstává jen pocit zranění, nepochopení a vzdálenosti. Tato scéna, známá mnoha párům, ilustruje klíčový moment, kdy racionální komunikace selhává a kontrolu přebírají automatické obranné reakce.

Psychiatr a neurovědec Daniel J. Siegel (2010) nabízí pro pochopení těchto stavů elegantní a silný model – okno tolerance. Jedná se o optimální zónu nervového vzrušení, ve které jsme schopni efektivně zpracovávat informace, reagovat flexibilně a zůstat ve spojení s druhými. Pokud se vlivem stresu či triggeru dostaneme mimo tuto zónu, naše schopnost myslet a komunikovat je narušena.

Cílem tohoto článku je aplikovat a rozšířit tento koncept na dyadickou dynamiku páru. Představujeme zde model, který nazýváme Kruh vztahové tolerance. Tento model pohlíží na regulační stavy partnerů ne jako na izolované jevy, ale jako na vzájemně propojený systém, kde stav jednoho nevyhnutelně ovlivňuje stav druhého. Ukážeme, jak tento rámec může pomoci terapeutům i samotným párům lépe porozumět tomu, co se děje „pod povrchem“ jejich interakcí, a nabídneme konkrétní strategie, jak se vědomě vracet do sdíleného prostoru bezpečí a spojení.

Teoretická východiska: Od neuronů k narativu

Okno tolerance: Optimální zóna pro život a vztahy

Siegelův model popisuje tři základní stavy fungování naší autonomní nervové soustavy, které lze elegantně propojit s Polyvagální teorií Stephena Porgese (2011).

1. Optimální zóna (Okno tolerance): V tomto stavu je aktivní náš ventrální vagový komplex, zodpovědný za sociální zapojení (social engagement). Cítíme se v bezpečí, jsme klidní, zvídaví, otevření a schopní navazovat spojení. Jsme schopni zvládat emoce, aniž by nás pohltily. Toto je stav, ve kterém může vztah vzkvétat.
   

2. Hyperarousal (stav nad oknem): Při vnímání hrozby se aktivuje sympatický nervový systém, který nás připravuje na „boj nebo útěk“ (fight or flight). Prožíváme úzkost, hněv, paniku. Naše myšlení je zrychlené a rigidní, jsme reaktivní a máme tendenci k obviňování nebo obraně.
   

3. Hypoarousal (stav pod oknem): Pokud je hrozba vnímána jako příliš zdrcující nebo únik není možný, může se aktivovat nejstarší část nervového systému – dorzální vagový komplex. To vede k reakci „zamrznutí, kolapsu nebo podvolení se“ (freeze, collapse, submit). Cítíme se otupělí, prázdní, odpojení, bez energie. Můžeme disociovat nebo se cítit beznadějně.

Tabulka 1: Charakteristiky stavů v rámci okna tolerance

Vliv traumatu a attachmentu na šíři okna

Šíře našeho okna tolerance není vrozená a neměnná. Je hluboce formována našimi ranými vztahovými zkušenostmi a prožitými traumaty. Lidé, kteří vyrůstali v bezpečném a předvídatelném prostředí s pečujícími osobami schopnými reagovat na jejich potřeby (secure attachment), mají tendenci mít širší okno tolerance (Bowlby, 1969). Naučili se, že emoce jsou zvládnutelné a že po dysregulaci přichází návrat do bezpečí (repair).

Naopak, prožité trauma – zejména komplexní a vývojové trauma – okno tolerance výrazně zužuje (van der Kolk, 2014; Corrigan et al., 2011). Nervový systém se stává hypervigilantním a je „nastaven“ na detekci hrozby. I malé stresory pak mohou člověka snadno „vyhodit“ z okna do stavu hyper- či hypoarousalu. Partnerské vztahy, které vyžadují zranitelnost a blízkost, se tak stávají minovým polem triggerů, které aktivují staré obranné mechanismy.

Kruh vztahové tolerance: Interaktivní dynamika v páru

Od individuálního okna ke sdílenému kruhu

V partnerském vztahu přestávají být individuální okna tolerance izolovanými jednotkami. Vytvářejí společný, interaktivní systém, který navrhujeme nazývat Kruh vztahové tolerance. Tento koncept zdůrazňuje, že stav jednoho partnera přímo a bezprostředně ovlivňuje stav druhého. Jsme neurobiologicky vybaveni k vzájemnému ovlivňování – k dyadické regulaci (Butler & Randall, 2013). Když je jeden partner dysregulovaný, jeho nervový systém vysílá signály nebezpečí, které druhý partner instinktivně zachytává.

Klíčovým procesem pro udržení zdravého kruhu je ko-regulace: interaktivní proces, kdy si partneři navzájem pomáhají zvládat stres a zůstat v optimální zóně (Fogel, 2011, cit. v Psychology Fanatic, n.d.). To může být úsměv, uklidňující dotek nebo prosté empatické naslouchání. Stejně tak je zásadní proces opravy (repair) po nevyhnutelných momentech vzájemného nepochopení (misattunement), který obnovuje pocit bezpečí a spojení (Siegel, 2012).

Jak poznat, že jsme mimo kruh? Projevy v párové interakci

Když pár vypadne ze svého kruhu tolerance, projevuje se to typickými vzorci chování:

• Při hyperarousalu: Objevuje se kritika, obviňování, sarkasmus a pohrdání (Gottman & Silver, 2015). Komunikace se mění v boj o moc, kde cílem není porozumět, ale „vyhrát“. Partneři si skáčou do řeči, neschopni naslouchat. Vzniká známá dynamika pronásledovatel-ustupující (pursuer-distancer), kde jeden partner v hyperarousalu tlačí na druhého, který se v reakci stahuje.
  

• Při hypoarousalu: Dominuje emoční stažení a odpojení. Jeden nebo oba partneři se uzavírají, mlčí (stonewalling) nebo se uchylují k intelektualizaci, aby se vyhnuli prožívání emocí. Ačkoliv navenek může panovat klid, pod povrchem je chlad a vzdálenost. Tento stav je pro vztah stejně destruktivní jako otevřený konflikt.

Specifické výzvy v kruhu tolerance: Narcistní a submisivní tendence

Narcistní dynamika: Partner jako regulátor křehkého ega

Vztahy s partnerem s narcistními rysy představují pro kruh tolerance extrémní zátěž. Ačkoliv se narcistní jedinci mohou navenek jevit jako sebejistí a regulovaní, jejich vnitřní svět je často charakterizován hlubokou emoční dysregulací a křehkým sebevědomím (Ronningstam, 2016). Jejich zdánlivý klid je často tzv. „falešné okno tolerance“ (faux window of tolerance) – obranná maska grandiozity, která skrývá neschopnost zvládat kritiku a zranitelnost (Kain & Terrell, 2018, cit. v Equusoma, 2020).

K regulaci svého vnitřního chaosu používají interpersonální strategie: kritiku, manipulaci, gaslighting a střídání idealizace a devalvace partnera. Těmito taktikami se snaží ovládat partnera a donutit ho, aby jim poskytoval neustálé ujištění a obdiv (narcissistic supply). Pro druhého partnera to znamená život v neustálém stresu a hypervigilanci. Jeho vlastní okno tolerance se vlivem chronického emočního zneužívání dramaticky zužuje, což vede k rozvoji úzkostných poruch, depresí a symptomů podobných posttraumatické stresové poruše (Arabi, 2022).

Submisivní dynamika: Obětování vlastního okna pro zachování vztahu

Na druhé straně spektra stojí jedinci se submisivními, kodependentními či „people-pleasing“ tendencemi. Jejich chování je často motivováno hlubokým strachem z opuštění, který pramení z raných nejistých attachmentových vazeb (LeClair et al., 2021). Aby si udrželi vztah a vyhnuli se konfliktu, potlačují vlastní potřeby, pocity a hranice.

Jejich strategií pro přežití ve vztahu je často chronická hypoarousal. Adaptují se tím, že „vypnou“ své emoce a potřeby, což jim umožňuje snášet nepřijatelné chování partnera. Fungují ve stavu otupělosti a disociace od vlastního prožívání. Jejich okno tolerance je extrémně úzké nebo trvale potlačené. Cena za tento zdánlivý klid je však ztráta sebe sama, chronická únava a neschopnost prožívat radost a vitalitu.

Nastavování hranic zevnitř kruhu

V těchto náročných dynamikách je klíčové chápat nastavování hranic ne jako akt agrese, ale jako zásadní akt sebe-regulace a ochrany vlastního (a tím i vztahového) kruhu tolerance. Pokus o nastavení hranice ze stavu hyperarousalu (křik, výčitky) je téměř vždy neúčinný a vede jen k eskalaci.

Efektivní hranice je možné nastavit pouze z regulovaného stavu – tedy zevnitř vlastního okna. To vyžaduje nejprve si uvědomit vlastní dysregulaci a použít strategie k návratu do klidu. Teprve poté je možné klidně a pevně komunikovat své potřeby a limity (např. „Potřebuji si teď dát deset minut pauzu. Jsem příliš rozrušený/á na to, abychom v tom mohli pokračovat. Vraťme se k tomu potom.“).

Cesta zpět do kruhu: Strategie a intervence

Sebe-regulační dovednosti: Kyslíková maska pro jednoho

Prvním krokem k obnovení kruhu tolerance je schopnost každého partnera regulovat sám sebe. Než můžeme pomoci druhému, musíme nasadit „kyslíkovou masku“ sobě. K základním technikám patří:

• Ukotvení v dechu: Vědomé soustředění na nádech a výdech.

• Somatické vnímání: Zaměření pozornosti na pocity v těle (např. kontakt chodidel se zemí).

• Orientace v prostoru: Vědomé rozhlédnutí se po místnosti a pojmenování pěti věcí, které vidím.

• Pohyb: Protažení, chůze nebo třesení tělem pro uvolnění napětí.

Společná cesta k regulaci: Párové ko-regulační techniky

Když je alespoň jeden z partnerů částečně regulovaný, může pomoci regulovat i druhého. Ko-regulace je aktivní dovednost, kterou se páry mohou učit.

Praktické ko-regulační cvičení pro páry (Polyvagálně informovaný přístup)

• Synchronizované dýchání: Posaďte se nebo si lehněte zády k sobě nebo vedle sebe. Položte si ruku na srdce nebo na břicho a snažte se sladit rytmus svého dechu s partnerem. Nemusí to být dokonalé. Samotná snaha o synchronizaci vysílá nervovému systému signál bezpečí a spojení.

• Regulující dotek: V klidném stavu se domluvte, jaký typ doteku je pro každého z vás uklidňující (např. držení za ruku, objetí, pohlazení po zádech). V momentě napětí můžete tento předem domluvený dotek použít jako neverbální signál: „Jsem tu s tebou, jsme v tom spolu.“

• Bezpečný oční kontakt: Na malou chvíli (5-10 sekund) se na sebe dívejte bez mluvení. Nesnažte se nic sdělit, jen vnímejte přítomnost druhého. Pokud je to příliš intenzivní, zaměřte se na jedno oko. Toto cvičení posiluje ventrální vagový systém. (Zdroj: inspirováno Dana, 2018; Sowa Holistic Wellness, n.d.)

Terapeutická práce: Rozšiřování kruhu v bezpečí terapie

Role terapeuta je klíčová. Terapeut vytváří bezpečný prostor, sám funguje jako externí regulátor pro pár a učí partnery dovednostem sebe- i ko-regulace. Cílem terapie je postupně rozšiřovat individuální i společný kruh tolerance.

• Psychoedukace: Vysvětlení modelu okna a kruhu tolerance pomáhá párům normalizovat své prožívání a zbavit se studu za své reakce.

• Mapování dynamiky: Terapeut pomáhá páru identifikovat jejich typické spouštěče a vzorce dysregulace (např. „Když ty začneš mluvit hlasitěji, já se stáhnu.“).

• Somatické a prožitkové metody: Přístupy jako Senzomotorická psychoterapie (Ogden, 2015) nebo Somatic Experiencing (Levine, 2010) pracují přímo s tělesnými projevy a pomáhají dokončit přerušené obranné reakce, čímž se rozšiřuje kapacita nervového systému.

• Práce s narativem: Terapie pomáhá párům přerámovat jejich příběhy z obviňujících na soucitné a porozumět tomu, jak jejich minulost formuje přítomné reakce.

Kritické zhodnocení a etické aspekty

Limity modelu okna tolerance

Ačkoliv je model okna tolerance nesmírně užitečný, je důležité si uvědomit jeho limity. Kritici upozorňují, že může být příliš zjednodušující a prezentovat stavy jako oddělené kategorie, zatímco realita je dynamičtější a plynulejší (Gengler, 2021). Koncept „falešného okna“ ukazuje, že zdánlivá regulace může maskovat hlubokou dysregulaci. Dále je třeba brát v úvahu, že systémové faktory jako chudoba, diskriminace nebo chronické onemocnění mohou objektivně zužovat možnosti jedince zůstat v optimální zóně, a model by neměl být používán k patologizaci adaptivních reakcí na neúnosné podmínky.

Etické úvahy v terapeutické praxi

Při aplikaci tohoto modelu v praxi je nutná nejvyšší etická obezřetnost, zejména v kontextu mocenské nerovnováhy a domácího násilí.

• Prevence sekundární viktimizace: Model nesmí být nikdy použit k obviňování oběti za její reakce („Máš příliš úzké okno tolerance.“). Dysregulace oběti je pochopitelnou a normální reakcí na zneužívající chování. Důraz musí být kladen na dopad chování a odpovědnost původce.

• Bezpečí na prvním místě: Ko-regulační techniky lze zavádět pouze tehdy, je-li ve vztahu zajištěna základní fyzická a emoční bezpečnost. V aktivně zneužívajících vztazích mohou být tyto techniky neúčinné nebo dokonce nebezpečné.

• Regulace kouče: Kouč musí být schopen udržet se ve svém vlastním okně tolerance, aby mohl fungovat jako stabilizující prvek pro pár a nepřenášel na klienty vlastní nezpracovaná témata.

Závěr a doporučení pro praxi

Koncept Kruhu vztahové tolerance nabízí funkční a neurobiologicky podložený rámec pro pochopení emoční dynamiky v partnerských vztazích. Přesouvá pozornost z toho, co si partneři říkají, k tomu, v jakém stavu se nacházejí, když spolu komunikují.

Pro kouče je tento model užitečným psychoedukačním nástrojem, který pomáhá destigmatizovat emoční reakce a poskytuje jasnou mapu pro intervence zaměřené na posílení regulačních schopností páru.

Pro páry nabízí společný jazyk pro popis jejich prožívání a konkrétní kroky, jak o sebe navzájem pečovat. Klíčovým poselstvím je, že uvědomění si vlastního stavu a stavu partnera je prvním a nejdůležitějším krokem k přerušení destruktivních cyklů a návratu do sdíleného prostoru lásky, respektu a spojení. Budoucí výzkum by se mohl zaměřit na empirické ověření tohoto dyadického modelu a jeho efektivity v rámci párové terapie.

Seznam použité literatury

(Následuje abecedně seřazený seznam minimálně 25 zdrojů ve formátu APA 7, zahrnující citované monografie, recenzované články a kvalitní online zdroje, jak byly identifikovány během rešeršního procesu. Pro účely tohoto návrhu je zde uveden pouze výběr klíčových referencí.)

1. Arabi, S. (2022). The correlation between grandiose and vulnerable partner narcissism and complex post-traumatic stress disorder (C-PTSD) [Master's thesis, Harvard University]. Harvard DASH. https://dash.harvard.edu/handle/1/37371823

2. Bowlby, J. (1969). Attachment and loss, Vol. 1: Attachment. Attachment and Loss. New York: Basic Books.

3. Butler, E. A., & Randall, A. K. (2013). Emotion coregulation in couples. Emotion Review, 5(2), 202–210. https://doi.org/10.1177/1754073912451630

4. Corrigan, F. M., Fisher, J. J., & Nutt, D. J. (2011). Autonomic dysregulation and the window of tolerance to threat in borderline personality disorder. Journal of Psychopharmacology, 25(1), 17–25. https://doi.org/10.1177/0269881109356345

5. Dana, D. (2018). The polyvagal theory in therapy: Engaging the rhythm of regulation. W. W. Norton & Company.

6. Duggan, M. (2021). The window of tolerance. In M. Duggan (Ed.), Trauma-informed youth justice (pp. 49–60). Cambridge University Press. https://doi.org/10.1017/9781108883652.006

7. Equusoma. (2020, December 2). Expanding on the window of tolerance. https://equusoma.com/expanding-on-the-window-of-tolerance/

8. Gengler, K. (2021, March 21). The problem with the window of tolerance. Kim Gengler. https://www.kimgengler.com/blog/the-problem-with-the-window-of-tolerance¹

9. Gottman, J. M., & Silver, N. (2015). The seven principles for making marriage work: A practical guide from the country's foremost relationship expert. Harmony Books.

10. Kain, K. & Terrell, S. (2018). Nurturing resilience: Helping clients move forward from developmental trauma. North Atlantic Books.

11. LeClair, K., Eblen, L. A., Holcomb, J. A., & Litam, S. D. A. (2021, October 20). Healing from codependent relationships: The crucial role of boundaries and the window of tolerance. American Counseling Association. https://www.counseling.org/news/aca-blogs/aca-member-blogs/aca-member-blogs/2021/10/20/healing-from-codependent-relationships-the-crucial-role-of-boundaries-and-the-window-of-tolerance

12. Levine, P. A. (2010). In an unspoken voice: How the body releases trauma and restores goodness. North Atlantic Books.

13. Ogden, P. (2015). Sensorimotor² psychotherapy: Interventions for trauma and attachment. W. W. Norton & Company.

14. Porges, S. W. (2011). The polyvagal theory: Neurophysiological foundations of emotions, attachment, communication, and self-regulation. W. W. Norton & Company.

15. Psychology Fanatic. (n.d.). Dyadic Regulation. https://psychologyfanatic.com/dyadic-regulation/

16. Rataj, P. (n.d.). Okno tolerance – praktický nástroj pro práci s emocemi. https://pavelrataj.cz/okno-tolerance-prakticky-nastroj-pro-praci-s-emocemi/

17. Ronningstam, E. (2016). Pathological narcissism and narcissistic personality disorder in the DSM-5. Psychiatria Polska, 50(2), 221–239. https://doi.org/10.12740/pp/59328

18. Siegel, D. J. (2010). Mindsight: The new science of personal transformation. Bantam.

19. Siegel, D. J. (2012). The developing mind: How relationships and the brain interact to shape who we are (2nd ed.). Guilford Press.

20. Sowa Holistic Wellness. (n.d.). Polyvagal exercises for couples: Strengthening connection and co-regulation. https://sowaholisticwellness.com/blog/polyvagal-exercises-for-couples

21. Stines, S. (2022, November 28). How narcissists use manipulation to avoid vulnerability. Psychology Today. https://www.psychologytoday.com/us/blog/the-many-faces-of-narcissism/202211/how-narcissists-use-manipulation-to-avoid-vulnerability

22. van der Kolk, B. A. (2014). The body keeps the score: Brain, mind, and body in the healing of trauma. Viking. ... a další.

O Institutu Evoluce Vztahů

Přístup Institutu Evoluce Vztahů (IEV) je založen na hlubokém pochopení subjektivního prožívání obou partnerů a na snaze vytvořit společný bezpečný prostor, kde se oba partneři cítí vyslyšeni a pochopeni. Více informací a kontakty naleznete na našich webových stránkách institutevolucevztahu.cz.

O autorovi

Ing. Miroslav Sázovský je zkušený vztahový kouč s více než 10 lety praxe v oblasti individuálního a párového poradenství. Specializuje se na problematiku toxických vztahů, narcistické poruchy osobnosti a emoční manipulace. Je spoluzakladatelem Institutu Evoluce Vztahů. Více o našem týmu a přístupu naleznete v sekci O nás na webu Institutu.